Naše léto 2026

Miluju léto! Ale to víte... Vy, co mě čtete dlouho. A proto jsem jeho začátek naplánovala už na konec května a s celou rodinkou jsme vyrazili na Korfu. Nejlepší nápad, který mě "napad". Starší princezna si to vlastně přála více než rok a mladší zjistila hned první den, že to miluje taky. Ať dělám, co dělám, vždycky skončím na Korfu. Navíc v okruhu pár kilometrů. Takže potřetí v okolí Acharavi, tentokrát v městečku Roda. Panebože konečně mi někdo chystal snídaně a večeře. Konečně jsem se zase bořila do písku, ležela na lehátku, četla knihu, dala si Aperol, koukala na moře a nádherné západy slunce...

Po návratu zbývalo ještě něco málo školního roku a já jsem měla nemalé obavy z toho, jak zvládnu léto bez školky, protože ono se to nezdá, ale úplně nedokážu den co den dělat animátora skoro čtyřleté a roční. Nicméně myslím, že jsem to zvládla se ctí. Dneska jsem se ohlédla a jsem fakt spokojená, kolik jsme toho stihli zažít.

Sraz veteránů v Kovozoo je už naše tradice, kde pravidelně vystavujeme našeho "staříka". Holky ho milují a já ho vzala na milost. Osobně fandím ještě starším staříkům, ale dobře. Princezně se samozřejmě líbil i průvod historických kočárků.

Pak jsme si dali už tradičně skvělý rodinný festival Holešovská regata, který byl letos pro mě hvězdně obsazený. Jen se dvěma malými dětmi a v tropickém počasí se to prostě holt hůř zvládalo. Z koncertů jsem moc neměla, buď jsem hledala stín nebo uspávala, ale ta energie mi vydrží snad až do dalšího roku. A lístek na příští ročník jsem si tentokrát koupila už na letošním.

Pak jsme si s holčičkami užily letní slavnost na Playwisely (neboli Moudré hraní), kam chodila nejprve starší, nyní mladší. Více o konceptu v odkazu. Letní slavnost pořádají naše lektorky - děti se sejdou všechny dohromady, můžou si nechat namalovat něco na obličej, zobnout něco dobrého, dát si dětský drink a hlavně si volně půjčit jakékoliv pomůcky či projít opičí dráhu. Starší byla vysloveně nadšená a zbytek léta jsem poslouchala, kdy bude zase ta slavnost. 

Mezitím se u babičky narodila koťátka, což je atrakce na celé léto samo o sobě. A opět to rozvířilo debaty o domácím mazlíčkovi. A taky jsem vybírala nový sporťák pro mladší princeznu. (To je tedy snad na samostatný článek... Věnovala jsem se tomu tak intenzivně, až si starší začala hrát na recenze kočárků. :-D Takže jsme šly městem: já s novým kočárkem, slečna se svým kočárkem pro panenky a najednou říká: "Chceš si zkusit můj kočárek? Takto se to ovládá, tady má brzdu, takto to zatáčí... Jakooo chtěla jsem koupit ještě jiný, ale nakonec se mi líbil tento, že se s ním tak hezky jezdí..." :-D

Naprosto spontánní nápad bylo zajet za tátou do práce a tak se holky projely obě po parkovišti kamionem a byl to zážitek na mnoho dní. Starší nakonec chtěla jet za pár dní s tátou a tak s ním strávila jeden den v práci a dělala závozničku a asistentku.

Na samém začátku prázdnin nás čekala oslava prvních narozenin mladší princezny. Snad se to povedlo. Dortík byl krásný a chutný, jen fotky mi přijdou takové méně naaranžované než u starší, tak doufám, že mi za to v dospělosti nevynadá. :-)

V prvních týdnech prázdnin jsme ještě díky doktorskému tématu využili letního programu školky a poslali tak naši malou paní doktorku ordinovat. Byla naprosto nadšená a zvládla jak celou ordinaci, tak i exkurzi a mnoho dalšího. No a mě začalo to, čeho jsem se obávala nejvíc: první společné prázdniny. Hned na prvním výletu spolu s dětmi mé sestřenky jsem zjistila, že starší nějak hoří a polehává, takže jsme si udělali okružní jízdu místním MHD, abychom o den později zjistili zánět středního ucha. Odstartovali jsme tak téměř 3 týdny střídavých viróz a domácí zábavy. A tak jsme "pekly" dorty z plastelíny, abychom je následně prodávaly v kavárně uprostřed obýváku. Taky jsme stříhaly vystřihovánky z časopisů, malovaly, vymalovávaly, vytáhly jsme prstové barvy, voskovky, razítka i fixy. Když přišla vlna veder a náš byt se vyhřál na 34 stupňů, vytáhla jsem barevná gumová zvířátka na trénink barev a pinzetového úchopu a vyrobila bazén plný zvířat na ledových krách. Senzory play jak vyšité.

Tady jsem se poměrně dost vyšťavila a doma si vydobyla volná nedělní rána, které jsem vyplnila jógou v parku a pozor, některá dokonce s brunchem. Takže cvičení v ranní rose, na trávě nebo v altánku za deště a pak vynikající zdravá snídaně a dokonalá káva. Uf! To mi bude chybět!

Vedra způsobila o dost horší uspávání zejména mladší princezny. Ideálně usínala jen v autě. Pokud se tak stalo o víkendu, řešení bylo jednoduché. Táta byl se starší a já s mladší jela po okolí. Několikrát dokonce třeba ve 3 ráno, protože se vzbudila třeba o půlnoci a ne a ne zabrat. Jenže co v týdnu? A tak když to nešlo už zvečera, tak jsme začaly podnikat "pyžamkové vyjížďky". Večerní hygiena, pyžamka a když se do hodiny nespalo, šly jsme v pyžamkách do auta a jely na večerní vyjížďku. Milovala jsem to ticho, západy slunce a taky zajímavá témata se starší. 

Střed prázdnin už od mého dětství půlí tradiční Anenská pouť. Jsem moc ráda, že to holky milují stejně jako já. Užili jsme si to parádně a i já jsem se letos hecla a přestala dělat mámu, co jen na všechno dohlíží a usedla jsem na pirátskou loď. 

Pravidelně jsme zařazovaly procházky po okolí a já se snažila vycucat možnosti našeho města do mrtě. Takže když už jsem měla pocit, že jsme obešly všechny hřiště, šly jsme třeba do městského muzea. Když se nám omrzel náš městský park, jely jsme o 15 km dál do jiného městského parku, který byl nejen neokoukaný, ale taky poskytnul dostatek stínu, fajn kavárnu, nejlepší atrakci v podobě stromu, na který se dá lozit a taky výstavní síň v blízkosti. Slečně se tady tak líbilo, že jsme tam museli znovu spolu s tatínkem o víkendu. Toho jsem využila a vtrhla jsem taky na velmi zajímavou výstavu. Výstavní síň je totiž na okraji parku. 

Pomalu docházely nápady a tak jsem přemýšlela, co všechno jsem vlastně celý rok slibovala a nebyl na to čas, nebo se jinak překazily plány. Třeba když jsem s nejmenší skončila ve fakultní nemocnici a starší byla pár dnů jen s tátou a na výlet, na který jsme se krátce před událostí chystaly, jela už taky jen s tátou. A tak jsem se rozhodla, že to vynahradím právě teď o prázdninách a vydala se na trochu vzdálený Horečky ranč. 

Svoje setkání se známou v Olomouci jsme hlavně kvůli parkování směřovala k Šantovce. A jaké bylo mé překvapení, že ono hřiště, které jsem jako bezdětná registrovala, jakože ano, něco pro děti tam je, je naprosto skvělé a ještě je v blízkosti poměrně fajn bistro. Užily jsme si teda zase písek, pirátskou loď, parník a ožily vzpomínky na moře.

Pak nás čekal nabušený víkend s tátou, kdy jsme se už v pátek vydali zase na jih a navštívili zámek Buchlovice. Je to moje oblíbené místo a nějak mě napadlo, že to bude dobrá volba jako první návštěva zámku našich holčiček. Pamatovala jsem si, že součástí je totiž dětský pokoj s dobovými hračkami. Trefila jsem se. Nejzarytějším faktem z výkladu se stala skutečnost, že rozbité hračky se dětem zabavovaly, opravovaly, ale vracely se zase až na Vánoce. Párkrát jsme doma pohrozili, že neuklizené hračky zabavíme a dostanou to jako princezny až na Vánoce, akorát že starší s tím sebevědomě souhlasila. :-D

Hned další den jsme vyrazili na Fesťáček Olomouc, abychom viděli našeho milovaného Mira Jaroše. Fesťáček by byl zase na samostatný článek (a jak jsem psala své nové známé, tak je to na dvě diplomky - jedna na "dokonalý" marketing a druhá na etiku). Ale Miro Jaroš byl dokonalý. Princezna tím žije ještě dobré dva týdny po (a myslím, že to není konec) a já jsem si moc užila inteligentní hudbu pro malé, pokoru a skromnost samotného Mira a celkovou atmosféru jeho koncertu.

No a ještě týž den nás čekalo stanování - velké přání naší velké slečny. A tak jsme pořídili stan a postavili jej u babičky na zahradě (přece jen kdyby to nešlo, byla zima, strach z bubáků a tak). Já jsem toho moc nenaspala, protože to ze srdce nesnáším a navíc jsem měla strach, že holky sjedou za nafukovací matraci, odkopou se a bude jim zima atd. atd. Ovšem ty spaly jako nikdy! Takže pomalu sbírám odvahu k tomu, že bychom fakt mohli někam vyrazit se stanem a že bych zase mohla být o něco méně princezna a přežít to. :-D

Minulý víkend jsme pak zažili první dětskou velkolepou oslavu v místním dětském centru. Starší byla v sedmém nebi, protože tohle centrum miluje samo o sobě. Mohla tam dvě hodiny neomezeně řádit s kamarádkou, seděla po její pravici při předání dortu a vůbec. Prostě to byl pro ni velikánský zážitek a já už přemýšlím, jakou oslavu připravíme ke 4. narozeninám ji. Ano, ani nám se to nevyhnulo a už teď vím, že zvolené téma je Elsa! 

Když už jedeme bomby, tak jedeme bomby a proto jsme se odpoledne po dětské oslavě vypravily ještě všechny tři na místní family fest. Příjemně mě to překvapilo. Užila jsem si koncert, děti se vylítaly po parku, ve skákacích hradech, v bludišti, na odrážedlech, na různých stanovištích.

V uplynulém týdnu jsme se taky staraly s holčičkami o zvířátka naší babi - krmily jsme želvy, kočičky i papoušky, takže zvířátkové touhy jsou na nějakou chvíli zažehnány. 

No a zbývá poslední víkend, který zakončíme dalšími veterány a taky grilovačkou u babičky. A pak už hurá do školky a do nových kroužků.

Strašně ráda bych řekla, že léto ještě nekončí, ale... Děti už zase uspávám za tmy, když se teď ochladilo, tak se skutečně ochladilo a když ráno vstanu a otevřu okno dokořán, cítím podzim. Tak se budu dalšího půl roku vracet k tomuto článku a vzpomínat na naše báječné léto. A že teda bylo! Užila jsem si to opravdu moc. Doufám, že holčičky taky a že na to třeba jednou budou vzpomínat.